Na velikém kopci, stála malá lavička.
Na velikém kopci, pod jabloní.
A já tam chodil, když jsem ještě býval, plný iluzí.
Bylo to místo, k odpočinutí.
Bylo to místo, k odpočinutí.
Bylo to místo, k odpočinutí, k meditování.
Sedával jsem na ní, když padali chrousti.
Sedával jsem na ní, když padal tichý déšť.
Černá byla noc a vesmír dole svítil údolím.
Bylo to místo, k odpočinutí.
Bylo to místo, k odpočinutí.
Bylo to místo, k odpočinutí, k meditování.
Lavička už nestojí, vzal ji hurikán.
Jednoho dne přiletěl a vzal ji bůhví kam.
Kování a fošny vzal a zbytek pobořil, pobořil.
Bylo to místo, k odpočinutí.
Bylo to místo, k odpočinutí.
Bylo to místo, k odpočinutí, k meditování.
Není ani jabloň, je jen holina.
Pod holinou v dolině beton rutina.
Tak si beru deštník a židli skládací, skládací. Ja.
Na moje místo, k odpočinutí.
Na moje místo, k odpočinutí.
Na moje místo, k odpočinutí, k meditování.
Na moje místo, k odpočinutí.
Na moje místo, k odpočinutí.
Na moje místo, k odpočinutí, k meditování o sobě samém.