Rozmlouvaj øeèí svou a ty je neslyšíš
ráèej noèní tmou - tou cestou prokletou
Kde není žádný køíž - lebkama posetou
Když desky náhrobní a víka rakví svých
Za nocí odsouvaj - z hrobù je slyšet smích
Pak tanèí pùlnocí...
Za svitu mìsíce...
Stále jich pøibývá...
Už jsou jich tisíce...
A je jich poøád víc - kdy se to zastaví
Až nepøežije nic - až všechny popraví
Až život bude sen - jen stínù hlubokých
Pak vládnout bude smrt - pak vampýrem chci být
Hominis nocturna divný je tvor
V Karpatech zrozený ve stínech hor
Vznešený pohled a pøekrásná tváø
Na kterou dopadá mìsíce záø
Pùlnoèní høbitov on za hrad svùj má
Jen vlkù vytí a zpìv sýèka zná
To je ten život jenž pøál bych si mít
Být pánem upírù a tvou krev pít
Obì si vyhlídnout nerozumnou