Někdy se ví, co bůh chystá
a že se nedaj stihnout všechna místa,
ale je to dobrák, altruista,
vždyť mi dal tebe, domov, přístav.
A v něm jsi ty, celý můj svět,
laskavá náruč i zběsilý let
a kolem nás hudba, jedna z těch krás,
kdy po zádech běhá nám mráz.
Vždyť víš, srdce nehasnou.
Ale může se stát,
jak častokrát,
že začnu se bát.
Pak nesmíš to vzdát.
Na všechny z tvých cest,
má jediná z hvězd,
svítím ti dál.
A co když strhne mě proud?
Pak musíš plout,
mít z vavřínů vor
a na něm neusnout.
Na všechny z tvých cest,
má jediná z hvězd,
svítím ti dál.
A teď už cítím jak sprintuje čas.
Ještě než usnu, chci slyšet tvůj hlas.
Ať zůstane věcných i těch pár chvil,
kdy zpívalas ze všech svých sil.
Že kořínek tvůj je tuhý jak kmen.
Stromy však dorostou, nezapomeň.
Ale v korunách vedou tisíce tras.
Na konci každé sejdem se zas.
Vždyť víš, srdce nehasnou.
Ale může se stát,
jak častokrát,
že začnu se bát.
Pak nesmíš to vzdát.
Na všechny z tvých cest,
má jediná z hvězd,
svítím ti dál.
A co když strhne mě proud?
Pak musíš plout,
mít z vavřínů vor
a na něm neusnout.
Na všechny z tvých cest,
má jediná z hvězd,
svítím ti dál.
Vždyť víš, srdce nehasnou.
Ale může se stát,
jak častokrát,
že začnu se bát.
Pak nesmíš to vzdát.
Na všechny z tvých cest,
má jediná z hvězd,
svítím ti dál.
A co když strhne mě proud?
Pak musíš plout,
mít z vavřínů vor
a na něm neusnout.
Na všechny z tvých cest,
má jediná z hvězd,
svítím ti dál.
Někdy se ví, co bůh chystá.