Tak jak po době sucha přichází déšť,
po době špatné se dobrá navrátí.
Tráva se zazelená na písku pouští,
roztáhne duha nad údolím.
A zase půjdou karavany mraků
nesoucí náklad vůní orientu.
Klikaté cesty jsou potulných pěvců,
přichází odtamtud, odejdou tam.
Slovana vléknou na nitky plamenů,
zbude jen neklid oharků pár.
Až slunce půjde z východu na západ
a nebe zahalí v purpuru šál.
V době nedobě, za časů nečasů
za věci prosté kdo tiše zpívá.
V době nedobě, za časů nečasů
za lásku, za krásu, za štěstí.
Do noci v zemi, mlhy a stínů,
slova zní o vášni tisíce tváří.
Tak jako voda co na kámen padá,
tak jako bzučení divokých včel.
Když nohy vítězů historii píšou,
trubadúr navléká otrhaný háv.
V době nedobě, za časů nečasů
za věci prosté kdo tiše zpívá.
V době nedobě, za časů nečasů
za lásku, za krásu, za štěstí.
A ze snů rostou mohutné stromy
s korunou plnou podivných písní.
O době dobré, která se vrátí,
do místa nikdy v království nikde.
Pod rouchem červánků a sametu noci,
rodí se legendy budoucích časů.
V době nedobě, za časů nečasů
za věci prosté kdo tiše zpívá.
V době nedobě, za časů nečasů
za lásku, za krásu, za štěstí.
V době nedobě, za časů nečasů
za věci prosté kdo tiše zpívá.
V době nedobě, za časů nečasů
za lásku, za krásu, za štěstí a všechny.