Tvůj krok je lehký jako dech,
kudy jdeš, tam začíná bál,
šaty tvé, ty šila tvá máma,
nemáš prsten, kdo by ti jej dal, nevím sám.
Tvým bytem je studentská kolej,
jedna postel, gramofon,
Ringo Starr se z obrázku dívá,
já bych snad, co vidí jen on, viděl rád.
Kdo vchází do tvých snů, má lásko,
když nemůžeš v noci spát,
komu patří ty kroky, co slýcháš,
a myšlenky tvé chtěl bych znát jedenkrát.
3.Co znám, to jsou známky z tvých zkoušek,
a vím, že máš ráda beat
a líbí se ti Salvátor Dalí,
jen pro lásku chtěla bys žít, milovat.
Pojedeš na prázdniny k moři,
až tam, kde slunce má chrám,
jeho paprskům dáš svoje tělo
a dál se jen věnuješ hrám milostným, a ty já znám.
Když pak napadne sníh, pojedeš do hor
se svou partou ze školních let,
přátel máš víc, než bývá zvykem,
ale žádný z nich nezná tvůj svět, netuší.
Kdo vchází do tvých snů, má lásko,
když nemůžeš v noci spát,
čí jsou ty kroky, co slýcháš,
a myšlenky tvé chtěl bych znát jedenkrát.
Tvůj stín, to je stín něžných písní,
tvá dlaň je tajemství víl,
kdo slýchá tvůj hlas, ten je ztracen,
ten se navždy polapil, úsměv tvůj, to je ta past.
Ten pán, co prý si tě vezme,
musí být multimilionář,
říkáš to všem tak vážně, že ti věří,
jen já stále pročítám snář a hledám v něm.
Kdo vchází do tvých snů, má lásko,
když nemůžeš v noci spát,
komu patří ty kroky, co slýcháš,
a myšlenky tvé chtěl bych znát jedenkrát.
Já tu čekám, až vrátíš se z toulek,
ty dálky nevedou dál,
ať chceš nebo nechceš, tak končí,
a vítr nikdo nespoutal, ani já.
Pojď jednou ke mně blíž, jedenkrát,
a já ti povím, kdo vlastně jsem,
vypni gramofon, nech té hry, zanech přátel,
slétni z oblak na pevnou zem, tiše stůj a poslouchej.
To já vcházím do tvých snů, má lásko,
když nemůžeš v noci spát,
a mé jsou ty kroky, co slýcháš,
jen myšlenky tvé chtěl bych znát ...