Ze stok nejhlubších, mezimìstských,
dunivý rachot zní, daleké volání.
Návštìva vzácná z mìsta Liberce,
vládce tamních kanalizací.
Syn Poklopù:
Jsi už oèekáván, Vévodo z Libkanu,
v jedné naší stoce ti chystám domov tvùj.
Darem od nás pøijmi, prosím, èást šedi království!
Tak jako sám Satan, jsi pro nás nejcennìjší.
Pøíteli ze stok severních,
v tomhle kraji došlo ke zradì pøíšerné.
Má matka Paní z Vodárny dala rozkaz proti nám,
její "èistá" mafie nás poškodila.
Mùj bratr Mistr Jímaè, na vìky s ní spøíznìný,
teï zcela na dnì jímky jek bez duše umírá.
Na pøání té zrádkynì mu odebrali potravy,
bez bahna je jeho život jako voda bez špíny.
Mùj otec Pán z Èistírny, v lásce tìžce zklamaný,
krutì truchlí v hlubinách vyhnívacích nádrží.
Jen Satan ví jak dlouho smutek jeho vydrží.
Však já vìdìl co skrývala, teï zbyl jsem jediný.
Proto vítám tì mùj pøíteli, Vévodo z Libkanu.
Díky že vèas vyslyšels, prosbu mou o návštìvu.
Mùj bratr, otec ani Ing. Möbius,
nikdo z nich teï není schopen, Vodárnì se postavit.
Vévoda z Libkanu:
Už chápu Syne Poklopù, proè jsem vážil cestu do Plznì,
Pomohu ti rozpoutat válku proti Vodárnì.
To samozøejmost vcelku zøejmá, máš mou plnou podporu,
jen mi ještì vysvìtli, kdo je Ing. Möbius!
Syn Poklopù:
Ty neznáš velkého pražského kanalizaèního vìdce, Ing. Möbia?
Opravil všechny stroje ve staré pražské èistírnì v Bubenèi.
Ochránil pøed rozkradením celé zaøízení,
teï slávou oplývají ty skvosty muzeální.
V tom tkví jeden z dùvodù, proè mám v nìm zalíbení.
A nezlobím se, když nemá èasu pro moje válèení.
Vévoda z Libkanu:
Už chápu, kdo vìzí za jménem tím,
Až bude po boji, tak se seznámím.
A ty Syne Poklopù jsi pìkný šílenec,
tak je to správné, tak to má být.
Syn Poklopù:
A teï si všichni držte svoje gumáky,
nebo jsem se dostal do šedé nálady,
s Vévodou z Libkanu plujeme do bitvy,
za chvíli na vodárnu zaènou padat poklopy.
War!