Procitnutí Pána z Èistírny (poráØka hlavy vodárny)
Pán Èistírenský:
Už otevøels mi, synu, oèi mé,
tu ženskou znièíme.
Už vyplouvám ze svých nádrží,
v mysli mi døímá rozhodnutí:
Zabít!
Vždy byl jsi, synu, odvrácen,
ty jediný jsi pravdu znal,
Já lživou láskou oslepen
a na tu tvou zapomínal.
Stydím se za svojí slepotu,
i já se musím uèit z chyb,
díky ti, že zùstals vìrný
kanalizaènímu království.
Právì tvojí zbraní, synu,
právì tou já zabít chci
A jeden ze tvých poklopù
klesne na hlavu vodárny.
Syn Poklopù:
Já tu køeplavici rozdrtím
s radostí nesmírnou, otèe.
Èekal jsem jen na tvé svolení,
No a teï ještì ty, Mistøe Jímaèi.
Mistr Jímaè:
Slyším vás už dosti dlouho rozmlouvat o vodárnì
Od života ve stokách už nièeho se nedoèkám.
Z mojí jímky navìky ztratilo se bahno vzácné,
Louèím se s vámi všemi, nebo hlady umírám.
Syn Poklopù:
Brtøe, né!
Mistr Jímaè:
Uh. (umøel)
Syn Poklopù:
Néééééééééééééé.
Pán z Èistírny:
Nadešel èas, synu,
Nadešel èas, zabíjej!
Vévoda z Libkanu:
Taktéž ti radím, pøíteli.
Vždy ona nese vinu za smrt tvého bratra.
Sleèna voda:
I jako køehká dívenka,
teï promluvit musím,
naše prolhaná mátinka,
ta a už nikdy nezajeèí.
Pitná sestra a jde s ní,
byla jen její souèástí,
vím jako že se jmenuji:
sleèna Odpadní voda.
Syn Pokopù:
Tak dost už s tìma klávesama,
tohle je black metal odpadních vod.
Sleèna voda:
Tož dobrá bratøíèku, já toho zanechám,
a hudba z èistírny zní už jen na kytarách.
Syn Poklopù:
Vy jste se všichni ale rozøeènili,
až teï, když smrt postihla jednoho z nás.
No tak podívej se, matko, vzhùru nad hlavu.
Tomuhle já øíkám poráøka hlavy vodárny.