Ten den slunečné ráno,
zněl džunglí bubnů hlas.
Ať vše je uchystáno přijdou hosté mezi nás.
I malý Misaluba se těší a je rád,
že večer ohně slavnostní vesnicí budou plát.
Misaluba hej, hej.
Misaluba ho, ho.
Leč večer ohně slavnostní udusí křik a pláč,
a kletby mužů spoutaných, jsi otrok cenu máš,
utíkej Misalubo, utíkej není čas,
tvá máma platí životem vteřinu kterou máš.
Misaluba hej, hej.
Misaluba ho, ho.
V bezpečí noci klínu tě nikdo nehledá,
a tam kde byl tvůj domov je teď země spálená.
Už malý Misaluba chápe co to znamená,
ten malý Misaluba nyní srdce muže má.